Princip řetězové paroplavby
Média
Bild
Doprovodný text
Šplhání lodí na řetězu nebylo úplně bez komplikaci. Posádka musela dávat pozor na to, aby se řetěz nepřekroutil. Pokud se přetrhl musela ho na lodi spojit. Míjení lodí znamenalo řetěz rozpojit. Bylo proto obvyklé provozovat plavbu úsekově a předávat si vlečné čluny z jedné lodi na druhou. Po proudu čluny obvykle pluly samotíží, nicméně byla možno vléct i po proudu.
Komplikací řetězové plavby byla kvalita řetězu. Byl vyráběn ve Francii nebo Anglii a to „ručním“ kováním. Jeden článek řetězu byl dlouhý 120 mm, široký 65-70 mm, silný 22-27 mm. Na Labi bylo položeno na 800 km řetězu z Hamburku až po Mělník.
Po 6-8. letech provozu, kdy na něm bylo odvlečeno 1800-2700 sestav klesla jeho hmotnost na 70-80 % původního stavu. Řetěz bylo nutné průběžně vyměňovat. Pokud se trhal, tak se rovnou na místě nahradil, proto se také dodnes nachází zbytky řetězu na dně řeky.
Komplikací řetězové plavby byla kvalita řetězu. Byl vyráběn ve Francii nebo Anglii a to „ručním“ kováním. Jeden článek řetězu byl dlouhý 120 mm, široký 65-70 mm, silný 22-27 mm. Na Labi bylo položeno na 800 km řetězu z Hamburku až po Mělník.
Po 6-8. letech provozu, kdy na něm bylo odvlečeno 1800-2700 sestav klesla jeho hmotnost na 70-80 % původního stavu. Řetěz bylo nutné průběžně vyměňovat. Pokud se trhal, tak se rovnou na místě nahradil, proto se také dodnes nachází zbytky řetězu na dně řeky.